Fantasy a RPG svět...

Dvojměstí Welwa a Vůvov

Bylo by dvojměstí městem jediným, patřilo by mezi největší města kontinentu, ve skutečnosti jsou to ale dvě, sice silně propojené a dnes už téměř neoddělitelné, ale přesto samostatná města. Na levém (západním) břehu Welwské řeky se rozkládá vznešené město stejného jména. Zde sídlí velkovévoda a dvůr, rozprostírají se zde pozemky Anuenské univerzity a tyčí se tu i budova Velkého soudu a Budova pějících duší, první opera na sever od řeky Varia. Na pravém břehu naopak leží město Vůvov, či chcete li Wumber. Bohaté město a největší říční přístav na světě. Dominantami jsou především mohutné a zdobné budovy nejmocnějších obchodních společností- Gildy, která má sice své obchodní zájmy především na vzdáleném jihu, přesto sdružuje i nejbohatší měšťany Wumberu, a Hanzy, která má sice v těchto krajích silnější postavení, sdružuje ale spíše drobné kupce a obchodníky. Dále pak krásná budova radnice a především Obchodní akademie, která má jedno z nejzvučnějších jmen široko daleko. Podívejme se ale podrobněji na jednotlivé čtvrti obou měst.

Welwa

Vévodské město (vévodská čtvrť)
Nejstarší část města, jejíž původ sahá až do vzdálených časů Elfské války. Má téměř dokonalý tvar šestiúhelníku, jehož jednu stranu tvoří řeka a zbylých pět mohutné hradby. Jasnou dominantou této čtvrti tvoří Vévodská (dnes tedy přesněji velkovévodská) citadela. Za vysokými hradbami z pravé Anuenské žuly leží dva paláce, tzv. Vévodský a tzv. Princovský. Kromě nich je tu také mohutná a velice vysoká věž, přesněji chrám, boha Shujara (někdy též psáno Šujor) ochránce válečníků a vojáků. K citadele z jihu přiléhají staré vévodské kasárny, dnes sídlo Velkovévodské gardy a hradní stráže.
Přímo proti hlavní bráně citadely se rozprostírá jedno z mála přesně ohraničených náměstí v této čtvrti- tzv. Podbranské náměstí. Od severozápadu k jihozápadu tvoří jakýsi půlkruh, který přiléhá k hradbám citadely a kasáren. Dominanty tohoto náměstí tvoří v už předeslaném směru: Městská knihovna a archiv, vysoká budova s velkými prosklenými okny, kde se vedle úředních spisů a oficiální agendy najde i mnoho starých historických spisů, především ze státotvorné a soudní oblasti. Ke knihovně pak přiléhá Stará radnice, dřívější místo zasedání městské rady, dnes úřad zemského sněmu. Jedná se o poněkud rozložitou budovu s krásnou výzdobou cechu kamenického a sochařského. Nakonec náměstí uzavírá komplex budov Velkého soudu, kde je probíráno právo světské i církevní. Je to vysoká budova z bílého a modrého mramoru s mohutnou tepanou branou, která se zavírá jen v době války. K soudu těsně přiléhá chrám Kadhi, soudce duší a také klášterní škola, kde vyučují kněží tohoto boha a také někteří soudci a advokáti. Jsou sem posíláni chlapci ve věku 6-15 let, především z řad nižší šlechty a bohatého měšťanstva, pro které byla zvolena dráha budoucího Kadhiho kněze nebo, a to mnohem častěji, budoucí studium práv či politická funkce.
Další chrám v této části města je chrám možná nejvýznamnější. Téměř na úplném jihu čtvrti se tyčí starobylý chrám Vlčice, nejvýznamnějšího božstva této země a tohoto města. Přestože kult Vlčice není rozšířen téměř nikam jinam a i většina místních obyvatel se považuje za vyznavače Ibských bohů (to jsou např. všichni dříve i později jmenovaní), neumí si představit, že by se nešli při několika ročních příležitostech poklonit a obětovat této vlastně pohanské bohyni. Její kult vznikl patrně v dobách osidlování, syntézou severských, ibských a Dhurijských (tedy vlastně "elfských") tradic.
Další významnou budovou je bývalí palác místodržících, kde dříve, v dobách kdy vévodství ještě patřilo pod Nuovoibské císařství, sídlil přímí zástupce a zplnomocněnec císaře. Dnes v této poněkud zastrčené, ale krásně zdobené mozaikou ukazující události z dávné historie, budově sídlí císařský legát, tedy vlastně stálý vyslanec. Je zajímavostí, že tuto funkci zastává potomek dřívějších místodržících vikomt Lordamatský z prastarého rodu Waltar.
Jsou zde také dva dosti proslavené hostince: Purkrabská vinárna, kde je možno potkat i různé vyslance a vyšší úředníky dvora a kde se i přes poněkud vyšší ceny dá za nijak závratnou sumu dobře napít a především Welwskou formanku, kde se zdržují kupci a formani, kteří přijeli po Císařské cestě ze severu.


Velká a Univerzitní čtvrť (Dolní město)
Druhou a také poslední část Welwy tvoří přibližně obdélníková čtvrť pro kterou se posledních několik let vžil název Univerzitní. Ze severu přiléhá k Vévodské čtvrti a delší západní stranou k řece. Už se zde vyskytují klasické ulice (ne jen náhodně sdružené budovy jako v severní části) a dvě významná náměstí. Hradby napodobují ty z starší vévodské čtvrti, jsou ale o něco užší a také poněkud nižší. Vedou z ní čtyři brány: Vévodská vedoucí do druhé části města, Hvozdná, nazvaná podle lesa, který začíná kousek za městem a kterým prochází cesta touto branou vedoucí a Dolní a Horní Drakorbská, které obě vedou na jih.
Pokud jde o význačná místa, v první řadě to je Dolní trh kde se konají největší jarmarky i denní trhy a na kterém také stojí Nová radnice, kam se před několika lety přesunula městská rada, která má ovšem pouze poradní hlas. Samovládcem města je totiž vévoda, kterého v běžných záležitostech zastupuje první komoří. Pokud jde o městskou správu, blíže u řeky stojí další, už ne tak zdobená budova- Sídlo městské hlídky, která byla v nedávné době spojena s hlídkou Vůvskou a sem přeneseno hlavní velitelství. Současným velitelem Krešimír Ospina.
Druhé náměstí je obecně zvané Operní, přestože oficiální název je Náměstí sv. Ohorosona. Leží nedaleko Drakorbských bran a je kulturním centrem města. Stojí zde už zmiňovaná mohutná budova opery, nejoblíbenější divadlo v městě Zrcadlo a také centrum studentské kultury “Čajovna“, nijak zvlášť velká ani pohledná budova, která má ale velice příjemnou atmosféru, během dne tichou a vhodnou ke studiu večer pak poněkud hlučnější.
Poněkud stranou pak stojí bělostná budova lázní a nevěstince U Kočiček.
Na jih od středu čtvrti pak stojí za vysokou zděnou zdí budovy Anuenské univerzity. Především kapitula kde sídlí rektor a univerzitní sbor a kde je také velká aula a několik dalších velkých síní a poslucháren. Dále pak strohá budova univerzitních sbírek a knihovny, kde je nepřeberné množství informací a poznatků z téměř všech oborů lidské zvídavosti. Zde také probíhá hlavní část vzdělání studentů-samostudium. Kromě těchto budov jsou v areálu také budovy jednotlivých fakult, tedy:Fakulta Svobodných umění, Theoslogie, Medicíny, Práva a nově otevřených Věd přírodních (při fakultě medicíny), Věd technických (tzv.Externí fakulta) a Věd Sociálních (při fakultě práva).
Každá fakulta má v čele děkana (až na fakultu přírodních a sociálních věd které mají v čele proděkana a spadají pod děkany medicíny a práva a fakultu věd technických která má v čele čestného proděkana, neboť všichni profesoři této fakulty jsou ve skutečnosti buď mistři cechu hodinářského, stavitelského a pod. a nebo různí znalci věd alchymistických). Na sever od Univerzity je pak Malířská akademie, kde vyučují největší mistři nejen malířství ale také sochařství a ostatních směrů umění. Jen o ulici dál pak stojí nenápadný chrám Hekima, boha učenců a studentů.
Nejjižnější část města na jih od univerzity a na západ od operního náměstí pak zabírají podlouhlé tří až čtyřpatrové budovy kolejí, kde jsou ubytováni jednotlivý studenti univerzity, ale také Malířské akademie a taktéž někteří z Akademie obchodní. Těm je ale vyhrazena velká budova tzv. Malých bratří.
Další významné a proslavené jsou Kolej Abrama Geroda, na níž se sdružují především studenti se zájmem o okultismus a která je nazvaná podle známého astrologa a mága, který ji kdysi financoval, Dům sedmi kruhů, kde se nacházejí studenti svobodných umění a dnes také sociálních věd, Malá a Velká budova Mediků, budovy kam se snaží dostat každá student medicíny, z těchto kolejí totiž pravidelně vycházejí ti nejschopnější a především ti s nejlepšími kontakty, Kolej sv. Huberaigy, kde se zdržují posluchači Theoslogie a například ještě Lordamanská kolej, kde jsou zase studenti pocházející z císařství či Agatainin dům který jediný přijímá ženské studentky, kterých v poslední době začalo přibývat.

Wumber (Vůvov)

Přístavní čtvrť
Sem patří samotný přístav a jeho nejbližší okolí. Přestože Zdejší říční přístav je největší na světě, s mořskými přístavy se nemůže rovnat ani zdaleka. Samotná čtvrť je pak ohraničena (přibližně) z východu řekou, z jihu Rybím trhem a ze západu Překladovým náměstím a Obchodní třídou. Kromě skladišť, domů námořníků a drobných řemeslníků se tu nachází také úřad Admirality (jejíž hlavní sídlo je ale daleko na západním pobřeží v přístavu Mailian), Celní úřad, kde musí své poplatky zaplatit kupci kteří přivezli zboží po řece a stará strážnice se šatlavou. Mimo to tu jsou také dvě hospody: Síť a Udice, kam chodí především místní rybáři a přístavní dělníci a pak také U Staré škeble, která je zase především cílem námořníků. Na rybím trhu se pak pořádají trhy nejen s rybami, ale také s jinými potravinami a věcmi běžné potřeby. Překladové náměstí pak slouží především k obchodu s drahým exotickým zbožím a zdejší obchodníci mají většinou kamenné krámy.Stojí zde také chrám bohyně Mají, matky pevninských vod a ochránkyně námořníků a obchodníků, jeden z nejpůvabnějších svatostánků v celé zemi. Je celý vyveden ze zeleného mramoru a díky tomu, že nikdy nemá nouzi o finanční dary a obětiny také jeden z nejbohatších. Na druhé straně náměstí stojí také správa zbraní, neboť každá nebezpečná zbraň (typu samostřílů a zbraní zákeřných) ve Wumberu (mimo přístavní čtvrť) je evidována a popřípadě dočasně zabavena. Jedná se také o nejlepší adresu Přístavní čtvrti.

Zlaté náměstí
Přestože oficiálně patří do obchodní čtvrti, je okolí Zlatého náměstí tak jedinečné, že bude pojednáno jako samostatný celek. Samotné náměstí,ležící na západ od přístavní čtvrti, je největší v celém městě a je dlážděné složitými vzory z bílého a žlutého mramoru zdobena několika sousošími a velkou kašnou.. Mýt svůj krám na zlatém náměstí je znakem nejvyšší možné prestiže. Mimo těchto několika šťastlivců tu stojí také Wumberská radnice, nádherná budova zdobená ve stylu náměstí. Zde zasedají konšelé a rychtář, kteří mají na rozdíl od kolegů ve Wulwě skutečnou moc a rozhodují o osudu města. Skutečnou dominantou náměstí je ale Sídlo Gildy, ohromná budova zabírající téměř celý severozápad náměstí. Je vystavěna ve stylu jihu, s mnoha sloupořadími a arkádami, balkony a kopulemi. Zde zasedá místní obchodní rada v čele s prokuristou a dojednávají se tu obchody té nejvyšší hodnoty. Jako jakýsi protiklad této zdánlivě všemocné organizace stojí dva paláce. Jeden stylem podobný Sídlu Gildy, ovšem střízlivější a možná i poněkud vkusnější, druhý v klasickém císařském měšťanském stylu. První patří rodině Silensia, druhý rodině Pienkievicz. Tyto rodiny jsou nejbohatší ve městě, a přesto nejsou členy Gildy, naopak jí zdatně konkurují, panuje mezi nimi odvěká nevraživost a nekončící konkurence ve všech ohledech. Postupem času se Silensiové (dnes je včele stařičký Giovanni Silensio) zaměřily na námořní obchod a mají značné akcie v obchodu s Západním kontinentem, Pienkieviczové (do čela se dostal ani ne třicetiletý Mlad Vala Pienkievicz) se stali největšími bankéři v městě.
Kromě těchto obchodních velikánů leží přímo na náměstí také nejluxusnější restaurant města Zlatohlávek (přesněji U Goldkopfa).
Poněkud stranou pak leží další mocenský velikán: Zlatnický cech. Jeden z mála řemeslných cechů kteří odolali snaze o sjednocení (viz níže) a zůstali samostatným. Velice tomu samozřejmě pomohlo, že přestože nemá mnoho členů, je dozajista jedním z nejbohatších a to nejen pro svou hlavní činnost, ale také proto, že jim patří většina pozemků na západní straně zlatého náměstí a dále až k hradbám. Na tomto území leží mimo jiné i v drobných uličkách ukrytý Salon Postýlka, nevěstinec pro ty nejbohatší nebo nejvlivnější.
Na druhé straně, severovýchodně od Zlatého náměstí, pak stojí několik krámků, kde se prodává to nejluxusnější či nejdražší zboží, od látek, přes parfémy, skrz umění až po nelegální komodity.

Obchodní čtvrť
Na jih a na západ od přístavní čtvrti leží největší městská část ( a to, i když z ní vyjmeme Zlaté náměstí). Kromě mnoha obchodů, řemeslných dílen a především obytných domů se tu nachází také několik málo význačných budov. Za prvé je to Šermířská škola, kde se vedle šlechticů čím dál častěji učí také synové bohatých měšťanů. Tato škola je proslavena vedle schopností lidských instruktorů především tím, že se zde vyučuje také dhurijský styl boje. Škola se rozkládá na relativně velkém pozemku a vedle vlastní hlavní budovy k ní patří také několik šermíren, rozlehlý dvůr a tělocvična. Další vzdělávací zařízení je pak Obchodní akademie. Zde se učí především synové střední třídy či mladší potomci obchodnických rodin. Budova působí poněkud staromódně a neútěšně, studenti nosí šedé uniformy a mojí relativně přísný režim…tedy první dva roky. Poté se jejich režim drasticky uvolní a většina z nich na to reaguje tak, že pijí se studenty Univerzity a posléze se s nimi servou.
Poslední významnou budovou jsou Vůvské lázně, decentní a klidná budova ve které může člověk odpočívat a rozmlouvat s přáteli dlouhé hodiny.

Čtvrť V Chudinách
Dřívější chudinská čtvrť, která byla od samotného Vůvského města odděleno hradbou, je dnes, po velké přestavbě, která proběhla asi před čtyřiceti lety, poté co byla tato část téměř zničena při obléhání města, jednou z nejkrásnějších částí města, vzdušná s třemi širokými ulicemi lemovanými stromořadími. Hlavní, která protíná čtvrť ze severozápadu k jihovýchodu se jmenuje prostě V Chudinách, poněkud východněji je to ulice K palácům, která vede do Zlatých mlýnů a úplně na jihu, podél hradeb (které byly postaveny kolem celé čtvrti během přestavby a navazují na hradby Obchodní čtvrti a staré zdi, která odděluje Zlaté zámky) se táhne Elfí alej. Pokud jde o významné budovy jde především o dva chrámy Ibských bohů: prostorný a útulný chrám boha Dordama (či jinak též Tembera), ochránce poutníků a cestářů, kde může složit hlavu každý pocestný, kterému nevadí troška nepohodlí a společnost zpravidla několika desítek společníků v nouzi. A pokud by nemohl Temberův dům poskytnout dostatek místa, jistě rádi vypomohou sestry z kláštera a chrámu panenské bohyně Bikkiry (Kiry) které také zpravují jediný městský špitál a chrámovou školu pro mladé dívky, kde se vedle sebe učí jak osiřelé chovanky řádu, tak dcery bohatých měšťanských rodin.

Zlaté mlýny
Vedle Dhuraly nejmenší čtvrť Wumberu. Stojí na nánosu v ohybu řeky, a skládá se v podstatě jen z jediného náměstí zvaného Mlýnské a ulice K Palácům, která ji spojuje se čtvrtí V Chudinách. Jedná se nepochybně o nejdražší adresu v celém dvojměstí, snad až na samotný vévodský palác. Kolem celého náměstí stojí bohaté rezidence a paláce, jejichž zahrady a pozemky se táhnou daleko dozadu, až k řece nebo naopak na druhé straně až k hradbě, za kterou už jsou Chudiny. Paláce patří především vysoké šlechtě, také ale velvyslancům větších států a opravdu bohatým obchodníkům, kteří ale dávají přednost okolí Zlatého náměstí, popřípadě majitelům půdy, kterých v poslední době přibylo. Dříve zde stávalo několik vodních mlýnů, které se ovšem po snížení průtoku řeky po sesuvu půdy v Severoanuenského Hvozdu nemohly uživit. Proto začal Cech pekařů a mlynářů, kterým mlýny patřily, pronajímat půdu, na které mlýny stály, šlechticům, kteří chtěli být v blízkosti centra dění a vévodského dvora. Tento moudrý a velice výnosný tah dokonce umožnil cechu odmítnout pozvání do Sjednocených cechů, čímž se stal jedním ze tří samostatných.

Dhurala
Dhurala, či také elfí diaspora, se zařezává do Obchodní čtvrti a je obehnána nízkou zdí (pouze na jihu zvýšenou na úroveň městských hradeb) , z které vedou tři branky dvě ústí na do Elfí aleje a jedna ven z města, do lesa, který z jihu celou diasporu objímá. V čele diaspory a také lesa (v němž žijí tradicionalističtější příslušníci národa) stojí kníže (dnes kněžna) neboli Dhurijsky Kutanula (žen. form. je Kutanulim), který je potomkem elfích vládců celého poloostrova ještě z dob před příchodem Ibianů. Ten tradičně sídlí v domě kolem vysokého stromu ve středu zmiňovaného lesa, má ovšem také příjemný palác v lidském stylu uprostřed diaspory. Kromě toho má diaspora také vlastní řídící orgán zvaný Baraza, kde zasedají učitelé tradic a stařešinové rodin sídlících v městě. Domy diaspory kombinují lidské stavitelství s dhurijskou zdobností, dřevěné i kamenné reliéfy znázorňující rostliny jsou doslova na každém kroku.

Řemeslnická čtvrť
Přesněji řečeno Čtvrť řemesel. Jediná Vůvská čtvrť ležící na druhém břehu řeky, jižně od hradeb Univerzitního čtvrti welwské. Existují tu jen dvě velké ulice: Tesařská a Kovářská. Kromě nich je tu mnoho podloubí a slepých uliček či dvorů. Centrum čtvrti tvoří Dům spojených cechů, největší a nejmocnější řemeslnické organizace města i dvojměstí. Ta vznikla nedlouho po osvobození země od Gobrlinské nadvlády, z prostého důvodu snahy i malých cechů ovlivňovat dění ve městě. Zpočátku sdružoval pouze menší cechy (Např. cechy kovorytců, handlířů a písařů, jejichž zástupci byly postupně prvními předsedajícími Cechmistry. Opravdový rozkvět ovšem Spojené cechy zažili poté, co se k nim připojila i většina cechů velkých, včetně cechu kovářů, cechu tesařů, cechu kameníků a stavitelů, cechu tkalců a krejčích, cechu kožešníků, cechu ševců, cechu sládků, pivovarníků a hostinských a několik dalších. Jen tři oficiální cechy zůstaly nakonec nezačleněné, jsou to bohatý ale malý cech zlatníků, velký a neméně bohatý cech pekařů a nakonec cech felčarů a lékárníků, který nebyl jako jediný do sdružení pozván.
Kromě této dokonale řemeslnicky vystavěné a vyzdobené budovy je v čtvrti ještě jedna budova vystavená ve stejném stylu- chrám Muhunera, patrona řemesel. Místní archepiskopus je ostatně členem cechovní rady. Nedaleko chrámu stojí možná nejznámější hostinec města: U Sekery, místo proslavené veselou náladou, dobrým a nepředraženým pivem a velkým počtem čistých a pohodlných pokojů. Teoreticky bychom sem mohli zařadit i velkou budovu Pevnosti, kde sídlí část stálé hotovosti Anuenských pánů. Je to vlastně kasárna s důstojnickými byty, která ovšem stále mohou v době obléhání plnit obranou úlohu více než dobře, přestože se postavením Řemeslnické čtvrti ocitla uvnitř zástavby.

Za hradbou
Území obecně známé jako „Za hradbou“ není oficiální součástí města, přestože leží v jeho nejbližším okolí. Okolo severní hradby postupem času vyrostla skupina domů, jejichž obyvatelé neměly domovské právo ve městě, ale neživili se zemědělstvím, nýbrž jako měšťané obchodem a řemesly. Časem začalo toto území plnit funkci jakési chudinské čtvrti (poté, co jím přestávala být čtvrť V Chudinách), kde žijí lidé, kteří nenaleznou podnájem ani v Přístavní čtvrti. Jedná se především o různé malé řemeslníčky, dělníky a nosiče. Jejich domy jsou často pouze prozatímní, různé chatrče a boudy, které se ovšem často před příchodem zimy velice rychle promění ve velice dobře izolované a relativně příjemné domky.
Jistou zvláštností je, že zde neplatí městské zákony…občas se zde proto pořádají různé nelegální obchody…