Ibští bohové (1/2)
Ibští bohové
Ibští bohové přišli na západ společně s Ibšany, kteří je tehdy uctívali už více jak tři tisíce let většinou v relativně ustálené podobě. Byli zobrazováni především jako lidé se zvířecími hlavami či jako zvířata. Obecně se tehdy uctívalo dvacet bohů, přestože některá města měla ještě vlastní bohy, ti ovšem na západ většinou nepronikly, nebo se brzy ztotožnily s některým z hlavní dvacítky. Lidé žijící tehdy na západě rychle nové bohy přijímaly, neboť jim byly bližší než poněkud laxní přístup k náboženství Dhuria a více se podobaly jejich starým bohům, kteří ale odešli.
Postupem času se bohové přestaly zobrazovat v polozvířecí formě a jejich čistě zvířecí podoba byla vysvětlována jako posvátná zvířata. Taktéž se poněkud rozostřilo chápání bohů jako rodiny, nahradil ho systém deseti dvojic: manželských, sourozeneckých nebo mileneckých. Dokonce i jména, která byla občas pro “barbary“ špatně vyslovitelná , se poněkud pozměnila.
Pokud jde o organizaci církve, původně byl nejvyšším knězem každého boha muž, který nosil titul velekněze. Na západě, z důvodů nutné centralizace, vznikl titul patriarchy, který zastřešoval církev jako celek a stál nad všemi veleknězi, kteří začaly užívat titulu episkopus. Po tomto vzoru pak vznikla organizace i na dalekém severu a taktéž na jihu v dobách Italického impéria. Tak byly už celkem tři Patriarchové, kteří se považovali za svrchovanou hlavu církve, což platí dodnes. Z řad episkopů se pak vyčlenili ti, kteří se staly hlavními veleknězi jednotlivých bohů – Archepiskové a titul episkopa zůstal veleknězů menších územních celků. Můžeme tedy říci, že každý bůh má tři Archepiskopy a asi 15 episkopů. Přímím zástupcem a zmocněncem episkopa je pak archdiakon, který kontroluje podřízené kostely a kláštery. Jednotlivé kostely pak spravuje pastor, který s několika dalšími v církevním obci podléhá děkanovy nebo vikáři, podle církve daného boha. Pastorům ve službě pak pomáhají kaplani a diákoni.
Jednotlivý ibští bohové:
Chanur (v ibštině psáno jako Juan)
Chanur byl v původní staroibské formě praotcem ostatních bohů, bohem stvořitelem a králem nebes. Postupně se zněj stal především bůh slunce a patron královské rodiny. Jako takový nebyl příliš uctíván prostým lidem ale především šlechtou. Zobrazován byl především jako zlatý beran, popřípadě jako urostlý muž s beraní hlavou. Jeho základním atributem byla berla se symbolem slunečního kotouče. Jeho kult byl silně propojen s kultem jeho ženy Mwezi, bohyní luny, takže dokonce velekněžský úřad těchto bohů byl tradičně spojen s jedinou osobou- dvorním knězem jihoibského krále.
V moderní podobě je Chanur zobrazován nejčastěji jako muž středních let s dlouhými světlými vlasy, popřípadě i bradkou či plnovousem a je považován za šlechtice bohů, na severu dokonce za jejich krále. Většinu času má tedy trávit zábavou, lovem a hostinami, tak to alespoň vidí prostý lid. Šlechta si ho zase představuje jako hrdinného a odvážného muže v čele bohů, opravdový vzor šlechtice a moudrého vládce. V každém případě je ovšem bohem sluce a dne, patron zlatníků a ochránce před tmou jeho bohoslužby se proto zpravidla odehrávají v jednom ze tří časů: V poledne, při východu nebo při západu slunce. Největším svátkem je pak letní slunovrat, kdy kněží tohoto boha pořádají velké slavnosti a poutě, města se odějí ve slavnostní zlaté prapory a většina panovníků pořádá slavnostní audience, popřípadě přijímá jako nejvyšší soudce sporné případy.
Meveza (Mwezi)
Původně pramatka bohů, vládkyně noci a žena zlatého Juana. Postupně se zní stala bohyně měsíce a patronka královen. Zobrazována byla jako žena s kočičí hlavou a to buď černou (jako královna noci) nebo bílou (jako paní měsíce) popřípadě jako kočka. Byla považována za poněkud úskočnou, pletichářku mezi bohy, ale také za patronku manželství a žen vůbec. Ve skutečnosti byla uctívána hojněji než její muž, přestože byla opět spíše bohyní vyšších vrstev.
Dnes je zobrazovaná jako černovlasá dáma středních let, s dokonalou alabastrovou pletí v šatech dle poslední módy. Na čele má často čelenku či korunku s motivem půlměsíce a hvězd. Je považována za bohyni noci, měsíce, patronku královen a dam z vysoké společnosti, kromě toho ale také za vládkyni tajemství a paní stříbra, pročež je uctívána učenci i horníky (kteří ale dávají přednost Ardě) a šperkáři. Dále ji za svou patronku považují diplomaté, špioni, ale i zloději, kteří pracují pod záštitou noci. Jejím hlavním svátkem je zimní slunovrat.
Arda (Ardhi)
Paní země a smrti, patronka horníků, hrobníků a královna mrtvých. Původně byla nejspíše pouze bohyní smrti a časem byla spojena s nějakým místním božstvem země. Byla zobrazovaná jako shrbená stařena s husí hlavou (nebo jako husa) a patřila do trojice bohyň, které byly velmi uctívané ženami (nepočítáme-li Mavezu, která zas tak rozšířena nebyla). Patřila mezi poněkud tajemné bohy a její kněžky byly podezřívány z různých obscénních činů. Přesto byla úcta k ní obrovská a patřila mezi nejuctívanější bohy.
Dnes se zobrazuje buď jako stařena nebo jako žena středních let s bílými vlasy (což je ovšem pouze méně kritická verze podoby první). Její chrám (respektive kaple) stojí téměř v každém městě, neboť její kněží jsou pověřeni pořádáním pohřbů a ukládáním do země. Její pochmurné a tajemné chrámy, plné mlčenlivých služebníků nejsou příliš příjemným místem a mnoho návštěvníků je tu poprvé až na pohřbu svých blízkých, nebo dokonce svém. Arda uctívaná horníky je naopak hodnou a starostlivou ochránkyní, poněkud přísnou, ale štědrou paní nad životem a smrtí.
Maja (Maji)
Původně královna Ibského jezera, později považovaná za vládkyni všech vod. Byla zobrazována jako ryba, jen vzácně jako žena s rybí hlavou. Byla považována za dceru bohyně Ardy a její stálou společnici. Původně neměla velký význam, ovšem později, když se rozšířil říční (a ještě později i námořní) obchod, začala rychle získávat uctívače. Tak se stala i patronkou obchodníků.
Její dnešní podoba je podobou půvabné ženy poněkud orientálních rysů a tmavší pleti. Je patronkou obchodníků a obchodníků, dárkyní deště a vládkyni všech vod. Její povaha by měla být podle věřících poněkud rozpustilá, dovádivá a až divoká. Námořníci o ní dokonce mluví občas jako o ”Božské nevěstce“, chápou to ovšem jako jakýsi podivný projev úcty. Rolníci, pro které je dárkyní deště připočítávají sucho právě její rozpustilosti. Obecně se dá říci, že se jedná o jednu z nejlidštěji působících bohů a je tak lidem brána.
Baridur (Barid)
Původně vládce východních pohoří, postupem času ale tuto sféru opustil a stal se králem větrů (které u Ibského jezera vlály právě z těchto hor). Původně taktéž neměl příliš uctívačů, to se ale změnilo, když ho král Severoibského království postavil nad ostatní bohy (stalo se tak z důvodu, že jeho rádce a bratr byl veleknězem právě tohoto boha) a titul jeho velekněze propojil s úřadem kancléřem království. Mnoho zástupců vyšší šlechty a členů dvora tehdy začalo hojně navštěvovat jeho chrámy a bůh se stal patronem celé země a krále. Zobrazován byl jako muž s hlavou orla nebo jestřába.
V dnešních dnech je zobrazován buď jako mladík s dlouhými vlasy oštěpem v rukou, nebo (na severu) jako mohutný válečník s plnovousem (zde totiž přejal částečně charakteristiky starého runového boha Thura) jakožto vládce bouří. Je patronem Císařství a císařské rodiny, jako přímých pokračovatelů vládců severu Ibského jezera. Jeho archepiskopové jsou ceremoniálními obřadníky dvora a většina patriarchů západu pocházelo z jejich řad. Vedle Chanura je považován za vládce bohů a jejich kulty o tento titul občas soupeří (tedy přesněji, používají ho vždy pro svého boha).
Motukur (Mothukke)
Mladší bratr boha Baridura, stejně jako on původně bůh hor, poté co byla za vládkyni pohoří obecně přijata Arda, stal se místním bohem sopky Mothe. Nakonec byl považován, jako otec Muhunera, za boha ohně a společně s bratrem za vládce počasí. Zobrazován byl nejčastěji jako muž s hlavou havrana nebo krkavce. Nebyl nikdy obecně uctívaným a měl spíše místní charakter.
Po příchodu Ibšanů na západ získal velkou oblibu u místních lidí, neboť jim připomínal jejich starého boha Prona, vládce hromu a panovníka bohů. Zobrazován je jako mohutný muž s rudým plnovousem. Jeho kult je hodně propojený s jeho synem Muhunerem, pročež jej uctíván kováři. Kromě toho ho za svého patrona uctívají slévači, pekaři a skláři, stejně jako další povolání, která potřebují ke své činnosti plamen. Mezi lidem se říká, že je to bůh výbušný a hněvivý, přesto je uznáván jako “opravdový bůh“, neboť takto si většinou boha představují. Je uctíván spíše prostým lidem a měšťany než šlechtou. Alchymie je někdy nazývaná Motukurovým uměním.
Uzaša (Uzaji)
Patronka rolníků a paní rostlin. Původně nejspíš místní verze bohyně Mut později už ale typická bohyně uctívaná prostým lidem, jednalo se o jednu z nejuctívanějších bohyň a její kněží měly na starosti městské sýpky. Zobrazovány byla jako žena plných tvarů s hlavou jestřába. Její chrámy byly často propojeny se svatostánkem její matky Ardhy, nebo jejího muže Chungaje. Jejím základním atributem je obilný klas.
V současnosti je zobrazovaná jako vyvinutá žena bohatých zlatých kadeří oblečená v prostý venkovský šat. Na západě trvalo poněkud déle než pronikla mezi prostý lid, neboť zdejší kmeny byly především lovecké a pastevecké, byla proto uctívána především přistěhovalci. S rozvojem zemědělství ovšem nabyla svého bývalého postavení. Bývá popisována jako veselá ale klidná bohyně, v některých mýtech ale vyplouvá na povrch její žárlivá bohyně, která nezapomíná na žádnou křivdu.
Chaner (Chungaj)
Nejspíše jeden z nejstarších bohů, kterého si Ibšané přinesli už z dob, kdy vedly kočovný pastevecký život. Později byl uctívaný především na severozápadě země, kde zůstávaly velké pastevecké kolonie. Také jinde byl uctívaný, především ale jako ochránce domácího zvířectva. Byl zobrazován s hlavou psa a s tělem svalnatého a šlachovitého muže. Zvláštností je, že když bylo nějaké město obsazeno nepřáteli zpoza hor, zvanými Žlutí jezdci, bývali zničeny všechny chrámy, kromě příbytku tohoto boha, kterého nazývali Pán koní.
V nové době byl pak Chaner zprvu uctíván hojněji než jeho žena Uzaša. Postupem času se sice tento poměr obrátil, ale Chaner (zobrazovaný jako mladík s pastýřskou flétnou a bičem v ruce) zůstal jedním z nejuctívanějších lidových bohů. V humornějších pověstech bývá popisován jako velký záletník, který je ale vždy nějak potrestán svou ženou. Určitou zajímavostí je, že Pohůnek Chanerův je velice časté označení pro rasa.
Muhuner (Muhunz)
Božský kovář, výrobce magického nápoje Pompe, který pijí bohové na svých oslavách a syn boha Mothukke. Ibšané ho zobrazovali jako muže s hlavou Kotomy (červeného papouška, který obývá okolí Ibského jezera) a zasvěcovali mu chrámy v řemeslnických čtvrtích. Byl uctíván především řemeslníky, kterých ovšem v ibské říši mnoho nebylo.
Na západě byla situace s řemesly ještě horší a tak se Muhuner téměř vytratil z běžného života. To se ovšem změnilo s rozvojem řemesel a zakládáním nových měst. Tzv. „Noví kováři“, kteří navazovali na západní a nikoli ibskou tradici ho začali uctívat jako svého patrona, což ovšem rychle přijali i ostatní řemeslníci. Muhuner se tak rychle stal z boha téměř zapomenutého jedním z nejuctívanějších městských bohů.Zobrazován býval jako stále zamyšlený mladík s kladivem v ruce a mohutnou muskulaturou, rýsující se pod šaty. Jeho chrámy byly často jednou z prvních městských kamenných budov. I dnes patří tento bůh mezi ty uctívanější a mimo patrona řemeslníků ho za svého boha a ochránce považují také různí vynálezci a technici, jejichž počty se v posledních letech začali zvětšovat.
Čezara (Mchuza)
Čezara bývala (a bývá) označována za dceru Maji a ženu Muhunera. Zobrazována byla jako žena s myší hlavou nebo jako zlatá myš. Původně byla místní škodlivou bohyní ztrát na úrodě, později ji za svou patronku přijali ibští výběrčí daní a nakonec se stala patronkou obchodníků, ochránkyní majetku a také nositelkou štěstí. Nebyla nikdy příliš uctívána a obchodníci ji brali spíše jako dodatečnou ochránkyni k bohyni Maje. Běžným zvykem dochovaným hojně dodnes bylo nošení talismanu v podobě zlaté myšky, který měl zajistit svému nositeli štěstí a dostatek.
Na západě, kde se začal nejdříve vyvíjet vnitrozemský obchod a až později námořní, se ovšem stala obchodníkům mnohem bližší než Maja. Zobrazována je jako mladičká zlatovlasá dívka v šedých šatech. Obchodníci si často věší její obrázek nad dveře obchodu a zlaté myšky na krku nosí dnes více dívek než kdy dříve. Maja ovšem není čistě kladná bohyně, jak napovídá už její původ. Není totiž jen bohyní štěstí ale také smůly, nešťastných náhod a přírodních katastrof. V případech takového neštěstí se pak pořádají poutě na usmíření a rozveselení bohyně.
Čezara není přímí přepis jejího jména, ale starý opis, neboť jméno Mčůza nebo Čůza získalo poněkud jiný význam.
Kira (Bikkira)
Bikkira patří do trojice “ženských“ bohyň. Bývala zobrazována jako dívka s hlavou holubice nebo přímo jako tento pták. Vždy byla zobrazována za symbol čistoty a bohyni pannu. Obracely se k ní především mladé dívky, které jí byly už v raném dětství předány pod ochranu ve starodávném obřadu. Jejími kněžkami mohly být jen neposkvrněné dívky a muži neměli do jejích chrámu přístup.
Na západě byla přes mužské překvapení ženami rychle přijata a její kult se jako jeden z mála téměř vůbec nezměnil. Začala být zobrazována jako mladá dívka která má vždy zavřené oči. Tak jako předtím jí byly předváděny dívky poté co dosáhly věku tří let. Její kláštery se pak začali objevovat v mnoha městech a jejich vysoké zdi se staly pro muže jedním ze symbolů ženství. Mnoho dívek nosí jednoduchý oválný medailon s obrazem holubice jakožto symbol své oddanosti bohyni. Nutno říci, že Kira je dnes uctívána především dívkami z nižších městských vrstev. Mladé šlechtičny, bohaté měšťanky ale i venkovské dívky nemají už k bohyni takovou úctu.
Mut
Tato bohyně má dozajista stejný původ jako dhurijská “Stará“, jedná se také o třetí ženskou bohyni, která představuje bohyni matku. Její kult je zaručeně nejstarší a je společný většině kultur západní části kontinentu. Zobrazována byla jako zlatá kráva, nebo žena s kraví hlavou. Byla považována za bohyni porodu, ochránkyni žen ale také patronku lékařů. Její chámy stávaly v každém městě a na jejich dvorech se tradičně konaly svatby. Podle tradice se také bohyni Mut předváděly dívky, které se staly ženami, neboť takové už nechránila Bikkira a musely se proto ukázat své nové bohyni.
Na západě se kult bohyně Mut rychle spojil s místními kulty bohyně matky a relativně rychle začaly vznikat její kláštery a kaple. Její církev je mnohem otevřenější než kult Bikkiry a do řad služebníků církve vstupují i muži (i když vzácně). Jinak je ale s kulty Panny a Stařeny silně propojený, takže se často poukazuje na dhurijskou formu “Staré“ jako trojjediné osoby, s níž mají tyto kulty dozajista mnoho společného, zvláště na západě, kde dochází ke každodenní konfrontaci těchto náboženství.