Dhuhijská legenda o stvoření světa
Dhurijská (Akimská) legenda o stvoření světa
Na počátku bylo moře. Moře nemělo konec a nemělo amspre (duši, mysl, vnitřní sílu). Nebylo v něm života a moře bylo mrtvé.
Z Korei (doslova Konec) tehdy přišli Zee (Staří) a vdechli moři amspre a to amspre byl Muatag (dosl. Ten v moři). Zee dali moři život a z toho života vzešly všechny ryby a vše co žije v moři. A moře ožilo.
Když Zee leželi v koupeli nekonečného moře, rozvázal se nejmladší z nich, kterou nazýváme Abarou a jejiíž jméno znělo jako zurkot pramene, náhrdelník z kamenů, které získala ze dna nekonečného moře. Tyto kameny se po dopadu rozbily a vytvořily pevninu. I potěšili se Staří a vdechli amspre i zemi. A to amspre bylo Nijan (dosl. Žena v kamenech). I zaplnily zemi životem a stvořily všechnu zvěř i plazy i ptactvo. A země ožila.
Jednoho dne však Nijan zemřela. To ukrutný a nemilosrdný Muatag ji spláchl svým vousem. A země neměla amspre a již ho nenabyla. A zvěř i plaz i ptactvo začalo skomírat. A vzešla tehdy nejstarší ze Zee, ta které říkáme Marun (dosl. Krásná (Bílá) věčnost) a jejíž jméno byl šepot větru. Marun otevřela své srdce a z něho vytryskly amspre světa. Ne jediná amspre, ale amspre všech rostlin, všeho života a všech věcí co jich na zemi bylo. A přiřkla, že každý život jenž vznikne bude mít své amspre.
A přišel čas, kdy měli Zee odejít spět do Korei. Ale Marun, která si zamilovala své dílo a život odmítla odejít. Ostatní ji tu proto zanechali a ona se stala Manakou (dosl. Krásou jenž je světem) a svět se stal jejím tělem. Tehdy už vzduchem létali ty amspre, na které nezbylo tělo a které později budou nazývat E (Bohové), Che (démoni, přesněji „malý duchové“) a Deche (duše, „duchové živých lidí“). E viděli, že jejich paní je smutná, a jelikož neměli tělo ani účel, zeptali se jí, co po nich žádá pro své obveselení. Ona jim řekla: Spravujte mé tělo a služte mi jako sluhové. A E tak učinily. Uplynul čas a Che uviděli, že jejich paní je stále smutná. Zašli proto za ní a zeptali se: Naše matko a krásná a jediná která jsi zůstala v našem světě a jenž jsi světem, E ti splnily tvou vůli a ty jsi stále smutná, co můžeme učinit mi? A Monakua jim odvětila: Vy jenž jste z duchů v těle, vy budete je spravovat a budete mít moc nad těmi v těle a dám vám vědění a sílu nad jejich těly. Budete mými pastevci a správci. A Che tak učinily. A zase uplynul čas i Deche spatřily smutek své paní. Jako předtím jiní i oni se šli ptát, co mohou učinit. Ptali se: Naše milovaná paní, naše matičko, co můžeme mi, malí učinit, když nemáme těla a ani naši starší tě nepotěšily. Mýt tělo mohly bychom tě potěšit teplem našich těl a zvukem našich hrdel. Však už jsme poznali tvou moudrost a jsme vědomi a máme vůli a nemůže být zvěří ani rostlinou ani větrem v tvých vlasech. A Monakua se usmála nad jejich hloupostí a byla potěšena. Řekla tehdy. Dám vám tělo, však neučiním z vás ani zvěř ani ptactvo ani rostlinu ani vítr. Budete dlít v těle které pro vás stvořím a budete mít svou vůli a budete mými nejmilejšími dětmi.
A stvořila první vědomé, první Akimsia, kteří žily v jejím světle a ve světle ostatních amspre a byly proto nejctěnější ze všech budoucích národů. Než však stačila ze svého těla stvořit tělo zbylým Deche, nastala vzpoura E. E, kteří nebyly spokojeni se svým údělem a kteří se sami prohlásily vládci těla své paní a nutily amspre svou vůlí klanit se jejich moci, chtěly svrhnout Monakuu. Ta zasmála se svým hlasem a pravila. Vy jenž jste bláhový, budete na věky vládnout těm kteří přijdou nyní ale první vědomí, ani Che a jejich chráněnci nebudou vaši služebníci, pokud si tak nezvolí. A oni ohromeni její silou se odvrhli od ní a chtěli naleznout stín před jejím smíchem. Ona však na znamení umístila na nebesa měsíce a slunce. A tato světla oslepila vše na světě, takže nic už nemohlo spatřit její záři ani záři jejích dětí.
Poté stvořila těla pro ostatní Deche a vznikly další vědomí. Ti se pak klaněli E, jen někteří měly štěstí a ujaly se jich Che. Tak vznikly lidé a jejich hloupé církve a také ostatní národy všech zemí.
Někteří Che se ale ve vzpouře postavily na stranu E, těm bylo odepřeno jejich správcovství a byly uvrženi do Tereh (Hlubin), přičemž jim bylo nakázáno sloužit nadále všem E, kteří požádají i všem ostatním tvorům, kteří je dokáží oslovit.
A mnoho E myslelo, že vyhrálo svůj spor, většina ale pochopila, že výměnou za svou věčnost ztratily možnost navrátit se do Matky a stát se její součástí.